Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak letos naposledy. Šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! I poslední den Brutal Assaultu byl bohatý na kapely a situace, které jsou z kategorie nezapomenutelných. Dnes to jsou tato jména: ESOTERIC, AT THE GATES, VICTIMS, SÓLSTAFIR, ROSETTA, DEFEATED SANITY.
DEFEATED SANITY – že spolu s PSYCROPTIC vytvořili nejlepší death metalové ráno a poledne, co si jen člověk mohl přát. Za bubeníka, který rozsekal zatím vše, co jsme na Brutalu tento rok viděli.
ROSETTA – za zklidnění a provzdušnění úmorně teplého dne. Za hudební svěžest. Za civilnost bosého Michaela Armina.
SÓLSTAFIR – za dokonalou souhru západu slunce a hudby. Za to, že nebyla znát nervozita, která teď kolem kapely panuje. Za podivínství dvoumetrového kostlivce Aðalbjörna Tryggvasona. Za to, že zahráli Fjaru.
VICTIMS – za jedinou opravdovou hardcorepunkovou kapelu festivalu. Za nabušený upocený set. Za Švédsko.
AT THE GATES – za nejlepší melodický death metal na festivalu. Za set, který se zprvu nezdál, ale ke konci mě naprosto pohltil. Za to, že „we fucking love death metal“.
ESOTERIC – za to že mě pohřbili tou nejpříjemnější masou zvuku. Za to, že se vyplatilo počkat. Za démoničnost Grega Chandlera. Za šestistrunku Marka Bodossiana. Za funerální krásu.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
